Chorvatsko 2018

Letní dovolená

Ze začátku se mi nechtělo

Když mi bylo v únoru řečeno, že mě za čtyři měsíce čeká týdenní pobyt 1200 km jižně od Nezvěstic, cítil jsem mírné rozčarování. Většina lidí by při zjištění, že patnáctého června odejde „na dovču“ zajásala, že se ulijí ze školy a užijí si moře, nicméně já to viděl tak, že mě to vytrhne na týden z práce, školy, běžného života a že se budu někde týden nudit.

Poslední měsíce byl totiž můj program, mírně řečeno, náročný. Musel jsem servisovat počítače, což lze dělat jen o víkendech, dále jsem měl spousty akcí s přáteli a v červnu jsem měl v plánu zúčastnit se školního turistického zájezdu, jehož konec byl shodou náhod ve stejný den, jako odjezd do Chorvatska. Navíc mi bylo hrozeno uzavřením výsledné nedostatečné známky z fyziky, ale toto nebezpečí se mi podařilo včas odvrátit.

Aby toho nebylo málo, v březnu jsem začal dělat autoškolu, přičemž má závěrečná zkouška byla naplánována na 7. června. To znamená, že pokud bych ji neudělal na první pokus, druhou šanci dostanu až někdy v červenci. A to je to, co nikdo nechce.

Odjezd se blížil

Zkoušky v autoškoly hotový, z fyziky asi taky nepropadnu, počítače, které jsem měl na servis, jsem v neděli desátého odevzdal, a tak se zdálo, že nic přímo nebrání odjezdu na dovolenou s klidem, že jsem doma nic nenechal rozděláno. Ještě bylo potřeba vypsat uvolnění ze školní akce, abych z turistického zájezdu mohl odjet o dvě hodiny dřív, jelikož jsem si doma v Plzni potřeboval sbalit.

Netrvalo dlouho a já jsem onoho pátečního rána v 8 hodin odjížděl z Úborska autem s mým tátou do Plzně, abych si stihl sbalit. Z auta v Plzni vystupuji v 9:30 a jdu domů. S otcem jsme si umluvili, že se k němu dostavím ve 12 hodin se sbalenými věcmi, v plné polní, připraven k odjezdu. Jelikož jsem časovou mezeru dvou a půl hodin viděl jako dostatečnou rezervu, šel jsem se vysprchoval a pak jsem si uvařil kávu. Času přece dost.